Institucí, která má na starosti
stávající i plánová umělecká díla v ulicích, na náměstích nebo
v parcích, je Galerie hlavního města Prahy (GHMP). Proč si plastik všímat
a snažit se o vznik nových i v současnosti? A jaké typy instalací a
uměleckých projektů vznikají?
Tyto otázky si jako obyvatelé Prahy 8 budete klást stále častěji. Hledáme totiž směr či podobu díla odkazujícího k Bohumilu Hrabalovi. Dílo bude součástí nově připravovaného veřejného prostranství na Palmovce. To vznikne do roku 2025 současně s projektem One Palmovka přímo na části současného autobusového nádraží.
Nabízíme proto stručnou úvahu a průlet směry v soudobém umění, které pro vás připravila Mgr. Marie Foltýnová Ph.D., kurátorka a vedoucí správy veřejné plastiky Galerie hlavního města Prahy. Poté se již budete moci zapojit do našeho průzkumu.
Umění hrálo odnepaměti ve veřejném prostoru nezastupitelnou roli. Umělecké dílo své okolní prostředí kultivuje esteticky i sociálně, reprezentuje společenskou hierarchii a řád, je výrazem kulturního názoru společnosti a vytváří nové společenské vazby. Centrum Prahy se svým historickým jádrem a mnoha sochařskými památkami jsou toho nejlepším důkazem.
Zapomeňme na bronzové sochy
Praha však zaspala čtvrt století a má v systematické prezentaci uměleckých děl ve městě oproti jiným světovým metropolím velký veřejný dluh. Po roce 1990 neexistovala žádná forma podpory současného umění v městských ulicích a parcích.
To vedlo k „zanášení“ veřejného prostoru díly, která byla většinou sice „zdarma”, avšak ne nezištně, darována městským částem, institucím či přímo hlavnímu městu. Taková díla byla často umístěna bez ohledu na souvislost s okolím, na charakter místa, jeho historii nebo místní komunitu.
Umění ve veřejném prostoru už dávno nejsou jen pomníky a památníky s bronzovými sochami na žulových podstavcích. Umělecké dílo je významný městský prvek a ovlivňuje nás i náš vztah k okolnímu prostoru po mnoho desetiletí.
Tváře - David Strauzz, Praha, 2019, https://www.davidstrauzz.com/
Blýská se na lepší díla
Realizace uměleckého díla či intervence v konkrétním místě zvyšuje atraktivitu místa pro obyvatele. Posiluje jejich identifikaci s místem, podněcuje neformální a formální veřejnou diskusi, vtahuje do veřejného dění, přináší setkání s uměním a tím, „co je neobvyklé“ v dobře známé každodennosti a praktického využívání nejbližšího veřejného prostoru.
Pražský magistrát se snaží deficit současného umění v ulicích, zeleni i jiných veřejných prostranstvích napravit a podporuje snahy o nové realizace a podněty pro umělce domácí i zahraniční. Program je nová forma systematické podpory současného umění ve veřejném prostoru Prahy, kterým chce metropole podporovat a iniciovat vznik současných uměleckých děl. Na tomto programu spolupracují odborné organizace města, odborným garantem programu je Galerie hlavního města Prahy, odborným partnerem je Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy.
Co nabízí současné umění?
Formy a vyjadřovací možnosti současného umění jsou dnes velmi různorodé, k jejich pochopení je často nutné porozumět kontextu místa a myšlenky díla. Pražské publikum sice bylo ošizeno o kontinuitu projevů moderního a postmoderního umění ve veřejném prostoru, přesto v Praze za poslední desetiletí také vzniklo několik velmi zajímavých uměleckých děl na vysoké úrovni.
Za všechny jmenujme na Alšově nábřeží, který je věnován památce Jana Palacha. Architekt českého původu John Hejduk svůj návrh věnoval Praze v roce 1991. Realizace v trvalém materiálu, nerezové oceli a kortenu, se uskutečnila až roku 2016.
Bike to the Heaven, dílo známého umělce Krištofa Kintery na nábřeží Kapitána Jaroše, bylo vztyčeno v místě tragické nehody cyklisty Jana Bouchala.
Za kvalitními příklady současného umění se můžeme také podívat do sousední Vídně, kde již v roce byl založen v roce 2004 institut KÖR - Kunst im öffentlichen Raum (Institut Umění ve veřejném prostoru).
Ve Vídni v Resselově parku na Karlově náměstí (Karlsplatz) před kostelem sv. Karla Boromejského je socha Henriho Moora s názvem. Instalována byla v roce 1978.
Institut KÖR dlouhodobě spolupracuje s vídeňskou obdobou Dopravního podniku při realizaci uměleckých děl a intervencí v metru. Zde je příklad z roku 2017 ve stanici metra Schottenring. Michaela Melián věnuje svou práci „Herminengasse“ na severním výjezdu ze stanice židovským obětem nacionálního socialismu, kteří žili na ulici tohoto jména ve 2. vídeňském obvodu. Melián sleduje osudy těchto jednotlivců nakreslením čar, které vedou z obytných domů v Herminengasse do různých koncentračních táborů.
Instalace od umělce Josefa Bernhardta je od roku 2017 trvale umístěna ve 3. vídeňském obvodu. Připravené budky pro ptáky stále čekají na své obyvatele. Kromě apelu na ochranu přírody a vysmívání se falešným představám, že příroda se musí přizpůsobit představám člověka a nikoliv naopak, můžeme také v tomto uměleckém díle hledat odpovědi otázky migrace jakéhokoliv společenství.
Fotografie: archiv autorky, GHMP a internet
